Co děláme o přestávce?

Cyklohráčkem do Slaného

Cyklohráčkem do Slaného

Není nad ty dny, kdy se změní čas, a celý den naháníte tu hodinu, o kterou jste díky tomu přišli. Zvlášť když se vzbudíte po 4 hodinách spánku a rodina vám oznámí, že se za půl hodiny vyráží na cyklohráček. Tímto chci poděkovat svému manželovi, že mi chystá snídaně a zvládne nachystat i svačinku😊

Cyklohráček odjíždí o víkendu z Hlavního nádraží od jara do podzimu v 9 a 13 hodin směr Slaný. Na výběr je vůz plný balónků, vůz plný hraček a vůz plný kol (v průběhu jara má být dosluhující vůz plný hraček nahrazen tajemným vozem plným překvapení). My napoprvé zašli do balónků, holkám se rozsvítila očička a do konce jízdy z balónkového bazénku téměř nevylezly😊


I pro dospělé je však cesta zážitkem. Nejprve jsme projeli Pražským semmeringem (svým horským profilem se podobá rakouské horské železnici zapsané na seznamu UNESCO) s nejhezčí částí celé trati -Prokopským údolím, za zastávkou Noutonice jsme vyhlíželi Okoř, mezitím nám holčičky téměř usnuly😊

Pozornost holek se zvýšila s příchodem tzv. hrajvedoucího, od kterého jsme získali mapu pokladu ve Slaném, vstupenku do Království železnic, různé slevy po celé délce trati, a také omalovánky či pexeso a další hry.

Ale to už jsme dorazili do Slaného a vydali se po stopách pokladu. Na mapě byly znázorněné budovy, které jsme míjeli cestou z nádraží do centra. Vždy bylo potřeba zjistit nápis či letopočet na budově. Jediným problémem byla kašna, která byla zazimovaná a pod stříškou se ukrývaly informace ohledně sjezdu prezidentů Visegrádské čtyřky v roce 2006, který se konal právě ve Slaném. Naštěstí jsme paralelně luštili i kešku, která je ukrytá v infocentru, stejně jako poklad. Cesta za pokladem nám zabrala cca 40 minut.

Zbývá projet bránou a jsme v infocentru

A nastal čas oběda. Volba padla na pivovar Antoš http://antosovakrcma.cz/ a rozhodně to nebyl krok vedle. Hned od první chvíle se o nás obsluha pěkně starala, usadila nás vedle hracího koutku a rychlostí by mohla konkurovat blesku. Ochutnali jsme i místní pivo a s jídlem jsme byli také spokojeni.

Řádně posilněni jsme vyrazili konečně na pořádný výšlap. Nejbližší kopec v okolí je Slánská hora. Jedná se vlastně o sopku, nejjižnější výběžek Českého středohoří.

Kdo je větší?

Vrchol označují tři kříže a je tu krásný výhled na bývalý lom. Cestu zpět jsme zvolili druhou stranou, podél skal, kde je natažených kolem deseti zajištěných cest, tzv. Via Ferrat.

Cesta dolů nebyla nijak snadná. Někdo na koni a někdo po zadku:-)
Za holkami jsou na skále natažené krátké ferraty.
Když nemůžu vylézt na skálu, tak aspoň na pařez. Helma se hodí na všechno 🙂
Není nad stará opuštěná dětská hřiště. Proč už se tyto prolézačky dnes na hřištích nestaví? Zeměkoule byla stejně nejlepší!

Cestou ze Slánské hory do centra jsme objevili Slaný pramen, podle kterého zřejmě Slaný získal jméno. Občerstvení přišlo vhod:-)

Když už jsme ve Slaném, co takhle nejíst celý den nic sladkého? Hm…to by ve slevách z cyklohráčku nesměla být poukázka na dvě zmrzliny zdarma, ovšem jen při koupi dvou zákusků….co se dá dělat😊 Cukrářství Pudilovi je po pivovaru dalším skvělým podnikem, a o tom obřím dětském koutku ani nemluvím😊

Na zpáteční cestě jsme zalezli do vozu plného hraček a další téměř dvě hodiny bylo o zábavu postaráno😊 Tak příště i s koly do vozu plného kol a prozkoumáme okolí trasy zase trochu jinak. Holky už nemůžou dospat😊