Road trip rovnou za nosem – Maďarsko a Rakousko

Naše první kroky vedli do Budapešti. Stan jsme postavili v kempu uprostřed města(Haller kemp), u zastávky tramvaje Balazs Béla utca, odkud nás tramvaj dvojka zavezla ze 7 minut k Dunaji. Ještě navečer vyrážíme na „náplavku“ .

Další den hned zrána vyrážíme navštívit proslulé Szecheneyiho lázně. K těm nás dopraví nejstarší linka metra v Budapešti M1. Stanice i vlak jsou oproti ostaním linkám poněkud malé a roztomilé 🙂 Tato linka patří k nejstarším na světě, byla otevřena v květnu 1896:

I lázně samotné patří k architektonickým skvostům, s návštěvou novodobých akvaparků se to nedá vůbec srovnávat. Venku je jeden velký bazén, další jsou v budově, ty jsou menší a teplejší. I když nejsou vhodné pro děti, stejně jsme je všechny prošli 🙂

Další den chceme navštívit lázně Rudas na druhé straně řeky, ty jsou ale dnes určené pouze pro muže. Naštěstí jsme v Budapešti, kde jou lázně na každém kroku, takže stačí ujet jednu stanici tramvají a jsme u lázní Gellert. Ty jsme původně navštívit ani nechtěli, patří k nejluxusnějším v Budapešti, čemuž odpovídá i cena za vstupné. Navíc nás nechtějí pustit bez přezůvek – musíme si koupit místní papuč 🙂 To jsme ještě netušili, že nás vyhodí i z hlavního bazénu, protože nemáme plavací čepici. Naštěstí je tu venkovní bazének a vedlejší bazénky, které jsou opět teplejší.

Pro někoho je Balaton takový zabahněný rybník, my ale nejsme zvyklí na luxusní resorty s krásnými plážemi a průzračným mořem, holky si užijí jakoukoli vodní plochu. V Decathlonu jsme pořídili tento dětský paddleboard, je do 60kg, takže ve stoje se na něm nedá moc jezdit, ale jako lehátko s pádlem je ideální:-)

Do jezera vybíhá poloostrov Tihányi, který je slavný svými levandulovými poli. No, v srpnu už je všechna levandule sklizená, ale městečko Tiháni určitě stojí za návštěvu, všude se to jen hemží obchůdky s levandulovými produkty, od těch klasických kosmetických po méně tradiční spíše k jídlu, levandulovou zrmzlinou začínaje a limonádou konče. Bez příchutě levandule tu neseženete téměř nic 🙂 Taky je možnost nakouknout do místních podniků zpracovávající levanduli, kde vám vše ochotně vysvětlí a taky muzea levandule. A když vyjdete až nahoru ke kostelu, naskytne se vám krásný výhled na Balaton, který z výšky nevypadá jako žádný bahňák, ale jako krásné tyrkysové jezero 🙂

Balaton je ideální místo pro jízdu na kole. Kolem jezera vede jak cyklostezka, tak železnice, takže když dětem dojde energie, je možnost naskočit s kolem na vlak a vrátit se zpět. My jedeme v sestavě holky-kolo, já-koloběžka a Luky běží. Naším cílem je městečko Balatonfüred. Po pár stech metrech a kňourání to vypadá, že tam ani nedojedem, ale pak už se naše kavalerie rozjíždí. V městečku si dáváme zmrzlinu rozličných chutí(např. chlebová), navštěvujeme místní akvárium a samozřejmě nesmí chybět langoš:-) Všude jsou tu venkovní trhy a v souvislosti s covidem, kde je u nás téměř vše zákázáno, je to jako vrátit se do „normálních“ časů.

Další den balíme a přesuneme se k Neusiedlersee, předtím ale chceme navštívit jeskyně v městečku Tapolca, ve kterých se dá jezdit na lodičce. Zážitek je to vskutku nezapomenutelný. Po přednášce o vzniku jeskyní, která je celá v maďarštině nás usadí do kina, kde následuje film v maďarštině o jeskyních a my už trošku klimbáme a začínáme si myslet, že jsme to nějak popleetli a do žádných jeskyní se ani nepůjde. Naštěstí posledních 15 minut prohlídky nás konečně průvodce vezme do podzemí, kde je krátké kolečko, kde se jezdí na lodičkách. Ale je to pěkné:-)

I když je odsud Neusiedlersee co by kamenem dohodil, dojíždíme sem až k večeru, neb si ještě musíme zajistit test na covid. Ten si sice uděláme asi za 12€ ve stanu na pláži, ale nechce se nám čekat na výsledek, který nám má za 15 minut přijít na mobil. Výsledek je takový, že Lukymu přijde a mě ne…z kempu mě ale nevykopnou, ale další den si uděláme další cyklo výlet za účelem získat certifikát.

I když pro někoho je Neusiedlersee další bahňák s rákosem, my nemáme problém se koupat i tady:-) Většina lidí sem ale přijíždí spíše za vodními sporty, frčí tu kiting, windsurfing, plachtění a nevím co ještě. Opět je tu kolem dokola síť cyklostezek v kombinaci s železnicí, které využíváme.

Jeden den se přepravíme lodí na druhou stranu jezera, kamarád jde surfovat a my zůstáváme na vymakaném dětském hřišti, odkud se nám nedaří odejít:-)

Naší další zastávkou, kterou se přiblížíme blíž k Praze je LunzerSee. V městečku Lunz am See se ubytujem v kempu, ovšem předpověd na další dny je hodně deštivá. Naštěstí je tu místnost s kuchyňkou a pěkným posezením, kterou hojně využíváme a do stanu se přesouváme snad pouze na noc 🙂 Ostatní v kempu mají karavany, se stanem jsme tu snad jediní 🙂 S naším kempovacím vybavením bychom několik dní v dešti asi nedali, tahle místnůstka je naší spásou (později jsme ji přejmenovali na náš apartmán :-)).

Naším oblíbeným cílem v Rakousku jsou soutěsky. Děti baví dřevěné chodníčky, žebříky a ani si při tom nevšimnou, že jdou do kopce:-) I když není uplně ideální počasí, v soutěsce to nevadí. Tentokráte se jmenuje Wasserlochklamm a po zaplacení pár euro se vydáváme po visutém mostě vzhůru proti směru vodního toku. I když už jsme soutěsek navštívili hodně a já neměla od této žádná očekávání, postupně nepřestávám zírat na všechny ty vodopády, které jsou ještě umocněny několikatidenním deštěm Trochu by se to dalo přirovnat k vodopádům Krimml, i když ty jsou samozřejmě vyšší a mohutnější.

Většina turistů se od jezera Lunzersee vydává přes Mittersee k Obersee, my však zvládáme jen poloviční trasu k Mittersee a zpět. Naše tempo je opravdu velmi pomalé, zastavujeme téměř u všeho, prostě naším cílem je cesta 🙂

U jezera Lunzersee jsme se nakonec moc nezdrželi, natož abychom se tu koupali, jak jsme se původně domnívali, a tak se poslední den vydáváme na projížďku elektrickou lodičkou, kterou řídí převážně děti 🙂

Nastal čas se odebrat do naší krásné domoviny, ale cestou ještě naplánujeme přestávku na vyvenčení ve městě Purgstall, kde jsou po obou stranách místní říčky zakreslené v mapě jeskyně, skály a vodopády. Všechno je tu porostlé zelení jako někde v pralese, nestačíme koukat 🙂 Opět něco, co mnohonásobně předčilo naše očekávání a krásný závěr celé naší cesty.