17. 7. 2019

S dětmi v Alpách III. – Heiligenblut am GrossGlockner

Do třetice padla volba na dovolenou v oblasti nejvyšší hory Rakouska GrossGlockneru. Byla to spíše náhoda, ubytování jsme začali shánět na poslední chvíli a už toho moc volného nebylo. Rozhodli jsme se pro dovolenou v červnu, dokud děti nechodí do školy, a mělo to svá pozitiva i negativa. Na prvním místě byla určitě příznivá cena, a pak taky nepřeplněnost největších atrakcí turisty. Nevýhodou např. to, že lanovka jela pouze vybrané dny v týdnu(a my se zrovna trefili do dne, kdy nejela:-)). Obávali jsme se i chladnějšího počasí, bydleli jsme v 1300m. n. m., ale opět nám počasí přálo a potkalo nás jenom pár bouřek.

Oproti předchozím našim dovoleným tu nebylo tolik dětských atrakcí (hlavním tahákem tu je Gross Glockner, který na nás vykukoval hned za barákem), ale nijak to nevadilo. Naopak, je příjemné zjistit, že děti se dokáží zabavit všude a nemusí chodit do zábavných parků.

Už příjezd do Heligenblut stojí za to. Nejkratší cesta vede přes GrossGlockner Hochalpenstrasse, vysokohorská silnice, na které vystoupáte až do 2500m. n. m. a vyzkoušíte kvalitu vašich brzdných destiček. Není divu, že na ni vyráží zástupy veteránu, cyklistů, motorkářů, a potkali jsme i závod čtyřkolek. Jak to u těchto silnic v Alpách bývá, je nutné zaplatit za průjezd, my koupili 30denní tiket za 50 euro.

Děti byly nadšené, že zase vidí sníh. Radost měl určitě i Olaf, který se stal plnohodnotným členem posádky našeho vozidla:-)

Po dosažení nejvyššího místa na cestě zastavujeme u jezera, přes které vede mostek a taky tu plují ledové „kry“. Holky vyrazily odvážně bosky, ale přes sněhové pole nepřešly:-)

V sobotu o půl šesté dorážíme na místo. Cesta nám zabrala celý den, ale s tím jsme počítali. Zajímavé bylo, že Maruška(necelé 3 roky) cestou vůbec neusnula a jenom vykřikovala : „Jedeme do hor! Jedeme do hor!“ 🙂

S dalšími dvěma rodinami kamarádů obýváme třípatrovou „chaloupku“. Vybavení je trošku starší, ale vše čisté a pro naše potřeby naprosto dostačující. Na fotce závěrečné grilování:-).

1.den – Výlet k vodopádu Gossnitzfall

Hned za domem nám začíná stezka Natura Mystica, která nás asi po 2 km dovádí k úchvatnému vodopádu, u kterého není kromě nás ani noha. Pro nás ideální výlet na celý den 🙂

První den ještě nadšení z toastů k obědu 🙂

U vodopádu to pořádně stříká, je potřeba nasadit pláštěnky

Cesta po druhé straně řeky vede ke starému mlýnu s náhonem

Odvážnější zchladili nohy v ledovém potoce

Největší zábava je posílat lístečky a větvičky po vodě a sledovat, kam doplují

Toto má symbolizovat ideální průtok vody v krajině, ale děti si z toho udělali opičí dráhu 🙂

2. den – ledovec Pasterze

Abychom využili náš 30denní pas na průjezd po Hochalpenstrasse, vydáváme se druhý den k ledovci Pasterze. Byl by to hřích se sem nevypravit. Cestou zastavujeme na vyhlídce pro kešku, děti skáčou mezi kameny a sněhem, a taky pozorujeme prohánějící se sviště.

Na návaly turistů jsou tu připraveni, na konci silnice je několikapatrové parkoviště, v červnu ještě poloprázdné. Od návštěvnického centra klesáme prudce dolů až k ledovcovému jezeru. Je tu i lanovka, která dřív jezdila až dolů k ledovci, dnes si ale musíme ujít ještě pěkný kus pěšky.

Míjíme tabule s polohou ledovce v jednotlivých letech. Když jsem Barunce říkala, že např. v roce 1970 jsem ještě nebyla na světě, zeptala se: „To byly ještě dinosauři?“ Na této tabuli je můj rok narození, jak se tak dívám na ten ledovec vzadu, už je to taky nějaký ten pátek 🙂

Cestou k ledovci musíme zdolat spoustu potůčků

Děti se na oběd uvelebily na kameni, prý je to strašně pohodlné 🙂

Nejvyšší vrchol Rakouska se špičkou trochu v mracích.

S Barunkou jsme došly až k ledovci, ale nějak nás nenadchnul 🙂

Maruška si mezitím hrála v ledovém jezeře a tahala z něj malé rampouchy

3. den – ferata Molltalschlucht

Jelikož třetí den bývá kritický, rozhodli jsme se děti trochu pošetřit a na dvě skupiny se vystřídat na feratě, která je přímo v Heiligenblut, asi 3km od našeho dočasného bydliště. Děti si mezitím hrály v lese a byly spokojené. V půlce feraty byl únikový východ, rozhodli jsme se vytvořit dívčí skupinu, která šla lehčí část a klučičí, která si to dala celé. I když ferata nebyla těžká, pro mně byla psychicky náročná, neboť se neustále pohybujete nad nebo okolo divoce proudící řeky. Začíná hned delším lanovým mostem, kde začne v závěrečné pasáží stříkat voda a lano klouzat. Od té chvíle jsem si říkala, že zpátky určitě nejdu, takže musím přejít i zbývající dva mosty, které už byly o poznání snažší. Když jsem se v cíli ptala Lukyho, jestli se bál, tak prý jen o to, jestli se mu namočí mobil 🙂 Byl to pěkný zážitek, ale znovu bych tam už nešla 🙂

4. den – soutěska Groppensteinschlucht

Náš nejdelší výlet autem nás zavedl do obce Obervellach, kde jsme se rozhodli projít soutěskou Groppensteinschlucht. U pokladny ve věži jsme si zakoupili lístek cca za 7 euro pro dospělého (následně ho po nás nikdo nechtěl, i když u vchodu bylo napsáno, že bude kontrolován:-)).

Cesta vede stále vzhůru po vybudovaných dřevěných cestičkách podél divoké řeky. Děti výstup baví a vůbec nekňourají.

Cestou zpátky k autu jsme museli přebrodit pár potoků.

5. den – lanovkou na Schareck

Lanovka na Schareck jede přímo z Heiligenblut, my se ale nakonec rozhodneme popojet autem až k Mittelstation, který je až za mýtnou bránou k Hochalpenstrasse(když už máme ten 30denní ticket, je potřeba to využít:-)). Hned u lanovky je male hřišťátko s vodními mlýnky, které jsme tu okupovali už včera.

Konečně mám nějakou fotku, na které jsem já 🙂 Ještě aby se obě děti dívali do objektivu, to už bych ale chtěla moc 🙂

Oproti tomu, na co jsme v Rakousku zvyklí, tu na vrcholu není zhola nic, „jen“ výhled na Gross Glockner 🙂 Žádné vytuněné dětské hřiště, ne kterém bychom strávili 3 hodiny, ale děti se zabavili z toho, co našli kolem. Toto je jejich horský domeček a hrají si v něm na rodinu:-). Dospěláci si mezitím udělali siestu v trávě a kochali se výhledem.

6. den – závěrečný výlet mokřadem

V brožurce z informačního centra jsme našli výlet tak akorát pro nás – 3 km po rovince mokřadem s hospůdkou na konci:-) Autem jsme ujeli asi 30km do městečka Mortschach, kde najíždíme na úzkou horskou cestičku, kde se celou dobu modlím, ať nejede auto do protisměru:-) Naštěstí vyjede vždycky v okamžiku, kde se dá bezpečně vyhnout. Cestou nám dokonce začínají zaléhat uši. Narážíme i na stádo krav, které jsou na této silnici doma, nezbývá než čekat, až přejdou 🙂